Mk 9; 17-31

Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha, a nemůže mluvit. Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to.“ Odpověděl jim: „Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!“ I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst. Ježíš se zeptal jeho otce: „Odkdy to má?“ Odpověděl: „Od dětství. A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.“ Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“ Chlapcův otec rychle vykřikl: „Věřím, pomoz mé nedověře.“ 

Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!“ Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel. Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal. 

Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ Řekl jim: „Takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou.“ Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo, neboť učil své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.“

Dnešní příběh poukazuje na veřejné působení Ježíše v kontrastu s démonem. Stojí proto za zmínku se podívat alespoň na několik aspektů Ježíšova působení.

Učedníci sami nemohli vyhnat zlého ducha, proč? Sam Kristus, odpovídá, že tohoto ducha nemožno vyhnat jinak než postem a modlitbou. Mk 9, 29. To poukazuje na určitý fenomén dnešní doby, kdy často zaměňujeme živou víru za aktivismus. Tím, nechci říct, že jakákoliv vnější služba je pouze aktivismem. Tím se stává až ve chvíli, když z praktikovaní víry vyjmeme svátostný život, modlitbu, rozjímaní, půst, podporu církevního společenství ve všech duchovních i materiálních potřebách. 

Lidově řečeno: „Je lepší nic nedělat a modlit se, než opačně“. To neprotiřečí tomu, že opravdová modlitba nás pobízí ke konání dobra v konkrétní podobě.

Další element k úvaze: „Ježíš se zeptal jeho otce: „Odkdy to má?“ Odpověděl: „Od dětství.“ A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.

Jsme v době, kdy se buď o zlém duchu a jeho působení mnoho nedozvíme nebo se naopak setkáváme s tendencí démonizovat všechno a vidět ďábla i tam kde není. Abychom zůstali v pravdě, je dobré se opřít o zdravý selský rozum a spolu s ním zkoumat Boží pravdy, tak jak nás církev učí a vysvětluje. V dobách „temného středověku“ se zkoumala hlavně otázka „Kde je ďábel?“, zatímco dnes se církev zaměřuje spíše na otázku „Jaký je ďábel?“ Z tohoto zkoumání můžeme také vyvodit závěry, jaké taktiky ďábel užívá dnes.

Nejen pro první křesťany tak platí doporučení, abychom upřeně hleděli na Ježíše. Mimoto ale také platí doporučení „Poznej svého nepřítele!“. Ďábel je často nazýván otcem lži, a proto je nad slunce jasné, že jeho taktika spočívá v obelhání člověka, přičemž je mu jedno, zda se mu podaří nás obelhat pravdou nebo lží. Ďábel je tedy velmi mazaný, ale zase ne natolik, aby obelhal člověka, který naslouchá Duchu Svatému. Aby v nás Duch Boží působil, je nutné žít ze svátostí.

Zlý, svoji taktiku příliš nemění, jeho cílem je „search & destroy“, tedy najít a zničit. To je jeho prvotním i konečným cílem.

Prvotním proto, že jakákoliv přítomnost ďábla nás zatěžuje a konečným proto, že se nedokáže smířit s tím, že bychom byli s Ježíšem spojeni tady a teď skrze svátosti a poté trvale na věčnosti. Proto i dnes usiluje o naší likvidaci na všech rovinách člověčenství. 

Co to pro nás znamená? Především uvědomění, že v boji proti Zlému neobstojíme, pokud se nebudeme sjednocovat s Kristem, protože nebojujeme jen proti tělu, ale také proti mocnostem světa, které ukládají o zkázu duší. Bez Boha nemohu obstát, protože Boží nepřítel dobře ví, z čeho jsme stvořeni. A tedy nemůžu být ani dobrým člověkem, protože bez Boží ochrany, přichází nepřítel a krade vše, co Bůh zasel. Proto se s důvěrou obraťme na Pannu Marii a Svaté a zcela se odevzdejme, a tak se i spojme, skrze svátosti (především svátost smíření a Eucharistii) s Církví, která je živým tělem Krista.